Na koloběžce objíždím svět. Minulý rok jsem projel Jižní Ameriku (6000 km), letos projíždím Asií. A protože si nechci nechat své zážitky jen pro sebe, rozhodl jsem se, že ze svých příběhů a historek, poskládám knihu doplněnou o fotografie.
Autor: Marek Jelínek
Když jsem byl malý, měl jsem touhu poznat svět. Jednoho dne jsem se vrátil z práce domů, v garáži viděl tu svou malou koloběžku a bylo jasno! Pojedu do světa na koloběžce!
Cíl tohoto projektu je jasný. Vybrat co nejvíce prostředků na zhmotnění knihy, která může leckomu změnit i pohled na svět. To už nechám pouze na vás. A proto i díky vám a vaší podpoře, může tato kniha na jaře 2019 spatřit světlo světa.
Každý má už od dětství různá přání. Mým přáním je poznávat svět a napsat o tom knihu. A to se právě děje. Už druhý rok po sobě jedu na své koloběžce Dobroběžce světem. Dnes a denně zažívám mnoho situací. Poznávám nové přátele i nové kultury, a dá se říct, že koloběžka otevírá dveře tam, kam bych se jinak nikdy v životě nepodíval. V mé knize nebudou chybět příběhy o tom, jak jsem se setkal s různými šamany v Amazonii, jak jsem pil legendární nápoj Ayahuascu nebo jak jsem měl možnost nakouknout do života legendární indiánské komunity Shipibo (v Peru). Proč si myslím, že neexistují náhody. O mé cestě na koloběžce k Annapurnám nebo k posvátné řece Ganze. Zjišťuji, že vše souvisí se vším a má to mnohem hlubší význam, než jsem si myslel.
A aby nebylo všechno jen veselé, tak se rozepisuji i o strastech, o náročnosti, o psychice a taky o tom, jak to cestování někdy bolí - ať už na koloběžce nebo bez ní.
Je půlnoc, měsíc leží na břiše a Orion na obloze osvětluje okolní svět, který se vydal do spánku. Je slyšet ten neskutečný šum pralesa a různých zvířecích křiků do tmy. Stále dokola mi v hlavě hraje ta píseň, co zpíval šaman. Z jeho starých úst se linula jemná melodie, kterou doprovázel chřestěním vějíře z uschlých listů palmy. Zničehonic to přišlo. Celý jsem se začal třást. Ano, má duše, mé tělo, všechny mé buňky a svaly přicházely do kontaktu s něčím, od čeho jsme se po narození na téhle zemi tak brzo odpoutali. Aspoň tak jsem to vnímal já. Zvuk cikád a zpěv šamana mi splynul v jedno. Pomalu jsem se nadechoval a tep mého srdce stále zrychloval. Šaman ještě více zesílil na zpěvu a chvílemi to vypadalo, jako když jsem na horské dráze a každou chvilkou se katapultuji do středu vesmíru. Pocítil jsem, jak mne začínala obklopovat všudypřítomná energie, která začala skenovat každičkou buňku v mém těle. V tom jsem spatřil neznámé bytosti v prostoru, jež jsem nebyl zatím schopný identifikovat. Přestal jsem kontrolovat čas, přestal jsem mít výčitky, přestal jsem se obviňovat, přestal jsem kohokoliv soudit. A když už se měsíc vydal vstříc šedým mrakům, které zahalily jinak průzračnou oblohu plnou třpytících se hvězd, netušil jsem co bude následovat v mém nitru, ve kterém se zčistajasna odehrával boj. Slyším hlasy, co mi našeptávají, všechno co vidíš, jsi i ty, všechno co vidíš, jsi i ty, všechno co vidíš...! Skrze mne projel mrazivý pocit a údiv nad tím, že tu z prostoru na mne někdo mluví. Zprvu jsem se ani tak nesoustředil na ta slova, jako na to, odkud to jde. Kdo to je? Co to je? Šaman přestal zpívat svého ikara, a přesto slyším hudbu, jako ze vzdálených sfér. Přede mnou vlnky jak z přístroje ekg...poslouchej...poslouchej...poslouchej....něco ti ukážem....
Jsem blázen, co na koloběžce objevuje svět a učí na ní jezdit třeba Indy, buddhisty, policisty nebo indiány.... Jsem cestovatel fotograf, co nevšedním způsobem zkouší a posouvá svoje hranice.
Komentáře