Jako každý rok chceme i letos uspořádat tábor pro děti, kterým zemřel jeden z rodičů, nebo sourozenec, ať už v naší domácí hospicové péči nebo při tragické nehodě. Pojďme alespoň na týden naplnit dětská srdce smíchem a radostí.
Autor: Strom života
Za vším vlastně stojí smutný příběh. Když umírala maminka naší zakladatelky na rakovinu, ze všeho nejvíc si přála být doma, se svou rodinou. Toto přání jsme jí ale tehdy nedokázali splnit. Nebyl nikdo, kdo by nám poradil, pomohl s tišením bolesti, kdo by tu pro nás byl.
A tak jsme se rozhodli, že tu my budeme pro rodiny ve stejně těžké situaci. Ještě s pár stejnými blázny jsme se tedy rozhodli založit mobilní hospic. Umožňujeme tak strávit poslední dny a týdny života nevyléčitelně nemocným umírajícím lidem doma, s jejich blízkými. Tišíme bolest, podporujeme rodinu v péči a hlavně tu jsme pro ně. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, kdykoliv, kdy nás potřebují. Ať už potřebují lékaře, zdravotní sestru, psychoterapeuta nebo jen trpělivého společníka, se kterým mohou sdílet své pocity.
Jak přibývalo pacientů a my získávali nové zkušenosti, vyplouvali na povrch další, do té doby skryté potřeby. Jednou z takových potřeb je podpora pozůstalých dětí, kterým zemřel jeden z rodičů. Těmto dětěm pomáháme na jejich nelehké cestě najít ztracený úsměv a umění se radovat.
Náš cíl v tomto projektu je prostý. Vrátit radost do života smutných človíčků, vykouzlit úsměv na zamračené tvářičce.
Jsme mobilní hospic a umožňujeme nevyléčitelně nemocným, umírajícím lidem strávit poslední dny a týdny života doma, s milující rodinou namísto sterilního nemocničního lůžka. V péči máme bohužel spoustu mladých rodičů, které tu po své smrti zanechávají malé děti plné zármutku, trápení a beznaděje. Pro tyto děti jsme založili dětský klub Stromeček, kde se děti pravidelně scházejí a pod vedením zkušených terapeutů se snaží lépe zpracovat ztátu svých blízkých. Mimo pravidelná individuální a skupinová setkání pro děti každoročně pořádáme také tábor plný výletů, sportu, žážitků, smíchu, radosti a zábavy.
A letos bychom v této tradici rádi pokračovali. S dětmi hledáme světlé okamžiky v jejich životě a hlavně budoucnosti, na které se mohou těšit, dívat se vpřed a pomáháme jim zvládnout těžkou životní ránu, která je potkala. Dětem dáváme pozitivní zážitky a vytvářime jim tak i pěkné vzpomínky na minulost. Není nic hezčího, než vidět radost a smích ve tvářich dětí, tak těžce zkoušených životem. Jsou to pro ně světlé okamžiky štěstí, malé ostrůvky dobra.
Jsme lidé, co konečně v životě našli něco, co má opravdu smysl dělat, za co má cenu se prát se všemi překážkami. Ať už je to neúplná legislativa, neexistence systémového financování nebo dalších tisíc a jeden problém, který musíme každý den řešit.
Proč to děláme? Protože když né my, tak nikdo. Protože na každé vteřině záleží.
Protože nakonec vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec....
Komentáře