„Náš projekt může lidem změnit celý život,“ říká zakladatel prectime.cz Honza Hovad
Velké věci se často rodí z potu a slz. Pro projekt prectime.cz, který vás naučí efektivně a rychle cizí jazyk, to platí dvojnásob. Jeho zakladatel Honza Hovad stál před lety v obtížné životní situaci, která nabízela jen dvě cesty – vzdát se, nebo začít věci dělat jinak. Vybral si tu druhou. Kde se on a prectime.cz nachází dnes?
Prectime.cz – internetový výukový systém, který slibuje, že naučí jazyky rychle a opravdu efektivně, vyvíjíte už několik let. Je pravda, že projektu předcházela nějaká obtížná situace v tvém životě? Co se stalo?
Šlo o gradující zdravotní problémy, které skončily totálním kolapsem v mých sedmadvaceti letech a neúspěšnou operací srdce v pražském IKEMu. Uvědomil jsem si paradox dnešní úzce zaměřené doby. Jedna profese řeší oko, druhá mozek, třetí měří dva ukazatele z krve, ale globální nadhled se vytrácí. Tohoto problému jsem si začal všímat i v jiném oboru při studiu doktorátu a hledal jsem lepší řešení. Poslední dva roky školy jsem strávil samostudiem toho nejdůležitějšího z několika vybraných oborů. Četl jednu knihu za den, hledal ty nejlepší lektory na světě, začal jsem více kriticky uvažovat.
Jak to pokračovalo dál? Kde byla ta první myšlenka, která se pak rozvinula do prectime.cz?
Zlom nastal v den, kdy jsem si uvědomil, že je konec, zdravotní problémy mi neumožňovaly normálně fungovat, i když jsem se ze všech sil snažil, vnitřní boj jsem prohrál. Pracovně jsem zpomalil, dokončil studium a intenzivně se věnoval jiným oblastem. Když jsem přečetl několik desítek prvních knih a spojil se s několika odborníky z celého světa, došlo mi, co jsem ve škole hledal. Motivaci, kreativitu a mnohem více než řešení již vyřešených problémů stále dokola. Chtěl jsem to změnit, a tak vznikl prectime.cz, kombinace osobního rozvoje, neuroscience, zen technik, metalearningu a výuky cizích jazyků jiným způsobem. Došlo mi, že je lepší motivovat celou třídu studentů a najít v nich jejich vlastní potenciál, oproti současnému systému, kdy nastoupíte do rozjetého vlaku a na konci získáte papír s titulem.
Kdy sis poprvé řekl: Tohle je ono, tomuhle projektu teď dám všechno?
To je velmi snadné. Dávám každém projektu, na kterém se rozhodnu pracovat, všechno, někdy možná až příliš. Nechtěl jsem znovu skončit v klasickém korporátu, potřeboval jsem někde ventilovat více kreativitu a chtěl jsem opravdu pomoci ostatním lidem.
Jak to vypadalo v první fázi přípravy projektu? S čím jste bojovali a jak se vám podařilo vyřešit případné problémy?
Cca čtyři první měsíce jsem vytvářel projekt sám. Programoval jsem analýzy nad velkým množstvím dat, postupně vytvářel základní kostru webu a začal vytvářet Youtube kanál na osobní rozvoj zdarma. Problémy, respektive příležitosti něco zlepšit, se objevily až v době, kdy jsem získal první reakce od lidí někdy v květnu 2015. Začal jsem předělávat celý systém do nové podoby a souběžně vytvářel první rozsáhlý jazykový kurz. Mezi problémy s kterými se potýkáme, jsou omezené „lidské i finanční zdroje“. Pokud něco nefunguje, v 90 procentech případů se problematiku prostě musím rychle naučit a danou věc vyřešit. Snažíme se tedy rozšiřovat tým o další schopné členy.
Nastal při práci na projektu nějaký zásadní zlom? Kdy sis řekl: Tak teď už to bude dobrý, nebo naopak „teď už na to kašlu“ ?
Bohužel se tu zbytek rozhovoru nevejde, najdete ho ale na našem blogu: