Podpořte vydání fotografické knihy Deset let na cestách. Kniha prezentuje čtrnáct expedic za uplynulých deset let a zavede vás nejen do míst suchých, drsných a pustých, ale i do míst plných života, harmonie a úžasných setkání.
Autor: Martin Bitman
Praha, Hlavní město Praha, Česko
Všechno, nebo nic. All or nothing. Project finished on 15.12.2021 at 12:18.
“Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.”
Mark Twain
Vrang pass – Pamír, Tádžikistán (2016) - Sedmý den Vrang pass treku je nejnáročnější. Dvoukilometrové převýšení na minimální vzdálenosti, neustálé studování mapy, kroucení buzolou. Poslední stovky metrů jdeme ledovým korytem po čtyřech a než staneme v sedle, musíme ještě přejít několikasetmetrový strmý ledovec. Instruujeme Petera, aby si v nejtěžších místech pro případ pádu alespoň odepnul přezku batohu. Na vrchol dorazíme všichni najednou a téměř hodinu si užíváme opojného pocitu z dosažení sedla Vrang pass (5067 m n. m.).
Cestování je pro mě forma realizace, odpočinku, sebepoznání, uvědomění si vlastních hranic, svých schopností.
Cestování je pro mě vytváření zážitků, na které budu vzpomínat možná i na smrtelné posteli.
Cestování je pro mě neustálá touha dojít za horizont...a pak ještě dál...
Kalla Patthar – Sagarmatha NP, Nepál (2009) - Stále nejvýše položené místo, kam jsem se kdy v životě „doplazil“. Bez průvodců a nosičů, s dvacetikilovým batohem, vysokou horečkou a pocitem stokilových závaží na nohou, hltám každou molekulu kyslíku. Desátý den stojíme ve výšce 5643 m n. m. a konečně vidíme všechny ty skloňované velikány - mj. Mt. Everest (8848 m n. m.), Lhotse (8516 m n. m.), Nuptse (7861 m n. m.) nebo Pumori (7161 m n. m.).
Wakhan valley – Pamír, Tádžikistán (2016) - 9 dnů, 2 sedla, 23kg batoh, 100 km, 10 000 metrů převýšení. Poslední hodiny sotva pleteme nohama. „Cesta“ vede korytem řeky, kaňonem i vysoko na skalách. Občas spatříme na dně kaňonu mrtvou kozu. Asi nebyla dost opatrná. Prý tu nechodí ani místňáci. Poslední zatáčka mezi skalami a už se před námi otevírá malebné údolí Wakhan valley. Dole teče řeka Panj, na druhé straně leží Afghánistán. Adrenalin je silný. Rozběhnu se dolů, srdce mi buší. Adél a Peter kroutí nevěřícně hlavou. Dole se jdeme koupat do hraniční řeky. Nikdo tu opravdu nestřílí.
Když jsem měl za sebou několik expedic do Asie, do míst šílených, chaotických a nebezpečných, i do těch tajuplných, překrásných a panenských, volalo okolí po napsání knihy. Psát knihu? Zbláznili jste se? Kdo by to byl četl?
Mé reakce byly nejrůznější. Nepřišlo mi, že bych dělal něco mimořádného. Stačí se podívat kolik podobných šílenců cestuje, fotí a píše cestopisy. Trh nestačí knihy sledovat a najít nějaké kvalitní, je nadlidský úkol.
Mám snad vytvořit další knižní brak?
Moji nebližší však byli neoblomní. Neustále mi přeposílali nejrůznější recenze cestovatelských knih, zajímavých článků, kupovali knihy a vyptávali se: „Tak kdy vydáš knihu ty?”
Nakonec se mi podařilo vytisknout cca 40ks knihy pro kamarády. Po knihách se jen zaprášilo.. Na jakýkoliv větší nebo oficiální vydání však nemám finance, proto jsem se rozhodl využít portál Hithit. V případě vítězného projektu by veškeré získané finance šly na vydání knížky.
Mnich – Boudhanath, Nepál (2009) : Nefalšovaná radost, s jakou tento mnich dělal tak obyčejnou věc, jako je krmení holubů, mě dodnes fascinuje. Kdykoliv mě unavuje dnešní konzumní život, podívám se na tuto fotografii a vím, že radost můžeme najít v každé zdánlivě obyčejné maličkosti.
Vybrané peníze použiji na vydání fotografické knihy Deset let na cestách.
Fotografická kniha Deset let na cestách prezentuje čtrnáct expedic za uplynulých deset let. Fotografie vás zavedou nejen do míst suchých, drsných a pustých, ale i do míst plných života, harmonie a úžasných setkání. Kniha je nabita téměř dvěma sty fotografií, a přesto ilustruje jen střípek toho, co jsem po světě za deset let prožil, nafotil a sepsal.
Dával jsem ji dohromady téměř rok a nebýt povzbuzování ostatních, asi bych se na to vykašlal. Např. získávání GPS souřadnic stálo hodiny a hodiny úsilí, listování deníky, studování satelitních map a procházení fotografií.
Co vše v knize najdete?
- Pro lidi čistě praktické uvádím GPS souřadnice.
- Romantikům předkládám fotografie melancholické a náladové.
- Fotografové naleznou technické parametry.
- Cestovatelé třeba zavzpomínají na poslední cestu.
A všichni ostatní?
Ti snad najdou inspiraci. Ne nutně k cestování. Ale k plnění svých snů.
Kmet – Murghab, Tádžikistán (2012) - V jedné jurtě nedaleko Murghabu popíjíme na kyrgyzstánském festivalu v Tádžikistánu šálek čaje. Jak pozoruhodné, že tak zdánlivě běžný a obyčejný nápoj spojuje lidi z celého světa.
Machhapuchhre – Annapurna NP, Nepál (2016) - Konec? Ne. Teprve začátek. Jen pětadvacet dní po propuštění z jakartské jednotky intenzivní péče stojíme pod jednou z nejkrásnějších hor Nepálu, Machhapuchhre (6993 m n. m.). Nohy se mi klepou, tělo je kost a kůže. O pár dní později, jednadevadesátý den cesty, už sedíme v letadle na cestě do Prahy. Ač neabsolvuji cestu, kterou jsem si plánoval, nejsem smutný. Stačilo málo a mohl jsem místo dokončení knihy ležet někde v kómatu s krvácením do mozku. Už teď jsem rozhodnut, že se do Asie brzy vrátím – a snad i silnější a připravenější.
Jsem sedmatřicetiletý fotograf a cestovatel. K cestování mě přivedli rodiče, se kterými jsem procestoval nejrůznější země Evropy. Jako teenager jsem snil o velkých cestách, ale dlouho neměl odvahu udělat první krok. Teprve vážná nemoc mě nakopla k činům a i díky babiččině mottu "Dej každému dni příležitost, aby se stal tím nejkrásnějším dnem v tvém životě."(Mark Twain) jsem si začal své sny plnit.
Od roku 2007 jsem podnikl přes šestnáct velkých expedic do více než padesáti zemí a navštívil odlehlá, nepopulární a často nebezpečná místa světa - mmj. Sýrii, Line of control, Sarezské jezero, Pamir highway, Aralské moře, Kamčatku, Kavkaz, Syrsko-Iráckou hranici, provincii Baluchestán, Pakistán, afghánskou hranici nebo indický stát Jammu a Kashmir. Na svých expedicích jsem podnikl nespočetné množství treků s pětadvacetikilovým batohem na zádech do výšek přes pět tisíc metrů nad mořem. To vše bez nosičů, agentur nebo průvodců.
Mnohokrát jsem čelil závažným problémům - hemoragické horečce dengue, setkání s medvědem kamčatským, výškové nemoci, zemětřesení na vrcholu aktivní indonéské sopky, otravě vody, choleře v Indii, hrozilo mně vyhoštění z Nepálu, Indonésie či Kazachstánu, byl zadržen zásahovou jednotkou v Jordánsku, přežil "jízdu smrti v pětitisícových horách Kashmiru", cestu smrti na cestě Gilgit-Skardu (Pákistán), vyhrožování nepálské mafie, strávil dva dny na skále Sarezu i několik dní na JIP v Jakartě, nebo se potýkal s běžnými problémy - ukradený pas, ztracený batoh, odcizené peníze, rozbitý fotoaparát, zmeškaný vlak.
Opravář – Káthmándú, Nepál (2016) - Nepál. Můj druhý domov. Po Nepálu mohu chodit celé dny a týdny a nikdy mě nepřestane fascinovat zdejší život. Jeho kouzlo i jeho obyčejnost.
Komentáře