Chystaná autorská kniha Barbory Baronové a Dity Pepe o australských ženách je součástí volného literárně-fotografického cyklu Hlasy žen, v jehož rámci autorky zkoumají osudy současných žen z rozmanitých koutů světa.
Autor: Baronová a Pepe
Publikace Hlasy žen: Austrálie vychází z dokumentárního materiálu natočeného během výzkumného pobytu literární dokumentaristky Barbory Baronové na University of New South Wales v australském Sydney. Během pěti měsíců zde vedla přes dvacet dokumentárních rozhovorů s tamějšími významnými umělkyněmi, literátkami, filmařkami, aktivistkami, fotografkami, vědkyněmi a novinářkami, se kterými zkoumala témata vlastní ženám bez ohledu na odlišnost jejich kultur – ptala se na jejich postavení ve společnosti, očekávání na ně kladená nebo možnosti jejich profesního uplatnění. Natočený materiál tematizuje různé aspekty dokumentární profese, ale také obecnější společenská témata – například postavení žen v současném západním světě, ovlivněném druhou vlnou feminismu v 70. letech 20. století.
Alison Whittaker (*1993)
Že se přizpůsobuju, mi došlo, až když jsem nastoupila na soukromou křesťanskou střední školu provozovanou anglikánskou církví, na kterou jsem ve dvanácti získala stipendium. Jednalo se sice o dívčí školu, ale měla jsem pocit, že víc „mužský“ ten prostor už být nemůže. Všechno, co jsme dělaly, se hodnotilo z mužského pohledu, přestože tam žádní muži nebyli. Pravidla prosazovaly ženy, které jsme pustily do svého života a kterým jsme věřily. Neustále nám měřily délku sukní, které nikdy nesměly sahat nad lýtko. Říkaly nám, jak se chovat slušně a dávat si pozor na jazyk. Vychovávaly z nás mladé dámy. A mně to přišlo tak zvláštní a konfrontační, že jsem doopravdy moc nezapadla. Někdy mám pocit, že nadvládu bílých mužů nad ženami nejvíc prosazují jiné ženy. Taková aspoň byla moje zkušenost ze střední školy.
(fotografie Magentový keř, z obálky knihy, je jednou z odměn kampaně)
Mezi osobnostmi, které vyprávějí svůj příběh, je například významná feministka Anne Summers, která popisuje vlastní potrat jako jeden z iniciačních momentů svého aktivismu. Profesorka antropologie Diane Bell vypráví příběh boje za respekt k ženám ve vědě. Příběh Alison Whittaker je vyprávěním o cestě mladé Austrálské lesbické básnířky z regionálních rurálních komunit k právům na Harvardu. Nakladatelka Susan Hawthorne tematizuje svůj přerod ze zaměstnankyně globálního nakladatelství Penguin na nakladatelku nemainstreamových titulů. Příběh Olgy Horak a Haliny Robinson reflektuje téma holokaustu – zatímco Olga přežila pět koncentračních táborů, Halina se nechala přehodit přes zeď varšavského ghetta a byla osmnáct měsíců na útěku před nacisty. Všechny ženy portrétovala Dita Pepe.
Získané prostředky využijeme na tisk knihy.
Ponch Hawkes (*1946)
A taky jsem udělala knihu o mužích. V australské kultuře existuje koncept, nebo spíše základní mýtus, o mužích jakožto nejlepších přátelích; upevnil se za první světové války. A tak jsem vedla rozhovory se skupinami lidí, kteří tvrdili, že jsou si nejlepšími kamarády, a ukázalo se, že muži o sobě navzájem pořádně nic nevědí. Jejich nejlepšími přáteli byly obyčejně jejich manželky. Ženy berou přátelství tak, že nejlepší přátelé se vzájemně svěřují a mají spolu důvěrný vztah. U mužů jde o to, že společně provozují nějakou aktivitu. O svém osobním životě si nepovídají. To byla bezvadná práce, vážně mě moc bavila.
Komu se kniha bude líbit?
Těm, kdo čerpají inspiraci z příběhů různých generací. Těm, koho zajímá genderová problematika nebo dokumentární práce. Těm, koho oslovily příběhy nebo rozhovory v knihách Slečny, Ženy o ženách, Ženy 60+, Milk and Honey nebo Děvčata první republiky. Těm, koho těší fotografické knihy. Těm, co si doma utvářejí udržitelnou a umělecky hodnotnou knihovnu.Těm, co si užívají listování v estetických knihách zpracovaných s důrazem na kvalitní a smyslově podnětné materiály stránek, knižních desek, potahu, vazby, ořízky nebo ražby.
Diane Bell (*1943)
Jako doktorandka jsem se rozhodla pracovat v pouštních oblastech střední Austrálie s austrálskými ženami. Nebylo to nijak jednoduché. Už jen pokusit se dostat na terénní pracoviště bylo zajímavé. Tehdy v terénu nepracovala žádná žena se svými dětmi; ty, které se tam vyskytovaly, byly buď mladé, nebo něčí manželky, a pokud už nějaká byla vdaná, pak bez dětí. Moje představa, že vezmu děcka do terénu s sebou, byla něčím zcela novým a do cesty se mi stavěla spousta předsudků a překážek. Ale udělala jsem to a ukázalo se to jako výborný nápad. Jakožto matka dcery a syna jsem byla pro ženy, s nimiž jsem pracovala, srozumitelná. Byla jsem trochu starší, a tak se mnou mohly mluvit o sexu a takových věcech, které se jim příliš nechtělo rozebírat s mladými bezdětnými ženami. Zatímco moje děti chodily do školy s dětmi původních obyvatel, což se mezi širší veřejností považovalo za projev rodičovy nekompetentnosti, já vyrážela se ženami lovit a sbírat a učit se, jak žít z darů země.
Další úryvky příběhů z knihy Hlasy žen: Austrálie si můžete přečíst TADY.
Na knize spolupracují
Barbora Baronová (*1980) - literární dokumentaristka, nakladatelka. Je držitelkou několika ocenění za knihy Slečny, Měj ráda sama sebe, Intimita a Ženy o ženách. V roce 2012 založila nakladatelství wo-men orientované na umělecké knihy (nejenom) s genderovým zaměřením.
Dita Pepe (*1973) - pedagožka a fotografka. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Je nositelkou řady českých i mezinárodních ocenění, mimo jiné titulu Osobnost české fotografie 2012 za knihu Autoportréty.
Překlad: Jana Kunová, Lucie Mikolajková, Sylva Ficová
Jazyková redakce překladu: Barbora Baronová, Kateřina Kadlecová, Eva Vlčková, Anne Johnson
Grafický design: Milan Nedvěd
Projekt vznikl v rámci výzkumného pobytu na University of New South Wales v Sydney v průběhu doktorandského studia Barbory Baronové na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2017.
Nakladatelství wo-men je malé nezávislé nakladatelství založené literární dokumentaristkou Barborou Baronovou orientující se na umělecké literárně-fotografické dokumentární knihy. Témata, kterým se nakladatelství věnuje, jsou menšinová, tabuizovaná, nemainstreamová. Dávají hlas lidem na okraji společnosti. Za svou práci získalo nakladatelství několik domácích i zahraničních ocenění, mimo jiné Magnesii Literu nebo titul Nejkrásnější české knihy roku.
Milí přátelé, prosím, přečtěte si pečlivě informace k rozesílání a předávání knihy Hlasy žen: Austrálie a dalších odměn. Ti z vás, kdo si zaplatili poštovné a uvedli své telefonní číslo, už mají knihu Hlasy žen: Austrálie (potažmo i další odměny) na cestě. Pokud jste si zakoupili také druhou…
VíceDobrý den, milí čtenáři a čtenářky, nejprve bychom Vám rádi poděkovali za Vaši podporu při vzniku knihy Hlasy žen: Austrálie. Bylo to napínavé do posledního okamžiku! V současné chvíli knihu expedujeme do tisku a hotová bude na přelomu ledna a února. Protože si mnozí z Vás přáli Hlasy žen pod…
Více
Komentáře