Česky
English
Slovensky
Milí přátelé,
máme pro vás milou novinku! Spisovatel Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině a dalších výborných titulů, si přečetl rukopis mé knihy Hory a nekonečno. A protože se mu kniha líbila, napsal mi k ní i komentář, který v knize otiskneme. Jelikož si vaší podpory moc vážíme, rozhodli jsme se vám jeho dojmy zprostředkovat už teď... Děkujeme!
Bylo to kousek od Volar. Já tam dorazil z boubínského masivu a on odněkud z jižního Mali. Povídali jsme si o cestách mimo cesty, o směrování bez cíle, o pohybu, který přináší uspokojení nebo alespoň zklidnění. „To, že je člověk v pohybu šťastný, je úplně samozřejmé. Problém současné civilizace je v tom, jak udělat šťastného člověka, který zůstává na místě,“ zamyslel se chlapík, který se skoro tři roky toulal severní Afrikou.
Bylo to v době, kdy se tam ještě neválčilo. Nevím, kde se toulá teď, ale vsadil bych boty, že je zase někde na cestě. To proto, aby byl šťastný. Kde se aktuálně toulá Viktorka Hlaváčková, to vím. V době, když píšu tyhle řádky, je někde na Balkáně. Její kniha Hory a nekonečno je ale o Gruzii a Ázerbajdžánu. Ne, vlastně není, nebo jen trochu. Je spíš o člověku, který tyto fascinující země pod Kavkazem prošel, bavil se tu s lidmi, vzdoroval dešti, horám i vlastní slabosti. Potýkal se s nejistotou a nepohodlím, a šel dál.
„A kde zůstalo to štěstí?,“ optá se pozorný čtenář. Je tam, ale překrývá ho něco ještě důležitějšího. Je to vědomí smyslu. Taková cesta má prostě svůj smysl.
Po přečtení knihy Hory a nekonečno musím svého známého, který přišel z Mali, trochu opravit. Je úplně samozřejmé, že člověk v pohybu cítí smysl vlastního konání. Problém současné civilizace je v tom, jak dokáže pocítit smysl vlastní existence člověk, který zůstává na místě. (Aleš Palán)
Se srdečným pozdravem z Albánie,
Viktorka