Kolotoč je zamýšlen jako interaktivní pohyblivá instalace, tedy jako umělecký projekt pro výstavní účely.
Autor: Barbora Bálková
Jak to začalo
Myslím, že se v moderních dějinách v Čechách nenajde rodina, v níž by někdo nebyl poznamenaný diktaturou, ať už šlo o nacismus nebo komunismus. Moje babička s prababičkou byly za druhé světové války vězněny v internačním táboře ve Svatobořicích, protože otec mé babičky gen. Fanta byl v roce 1942 v době atentátu na Heydricha vysoký důstojník na západní frontě v Anglii. Sám byl pak lehce perzekvován komunistickým režimem, což se promítlo i do života mé babičky. Instalací kolotoče bych chtěla připomínat stále aktuální hrozbu vzniku nových diktatur, i když by byly v jiné podobě, ušité současné době na míru. Rovněž bych chtěla připomenout, že pohrobci starých drsných diktatur jsou stále ještě při plné síle, jako např. v Severní Koreji.
Co je náš cíl?
Chtěla bych diktátory v podobě houpacích koní instalovat na otočnou plošinu, která by simulovala dětský kolotoč. Figury by byly na otočné platformě umístěné v závodních drahách, které by vedly stále dokola. Instalace by se tím scelila a získala tak nový pohyblivý rozměr.
Detaily
Kolotoč vychází z estetiky klasické pouťové atrakce. Místo typických koní bude osazen postavami houpacích diktátorů Mao Ce-Tunga, Kim Čong-Una, Adolfa Hitlera a Josipa Stalina. Figury jsou hyperrealistické, oděné do snadno rozpoznatelných uniforem, doplněné o jezdecké atributy. Unesou dospělého člověka, lze se na nich houpat. Otočná dřevěná plošina bude poháněna elektomotorem. Sochařská instalace bude větších rozměrů cca 3,5x3,5 m. Je koncipována pro výstavní účely, interiérové galerijní prostory, případně na umělecké veletrhy.
... a ještě něco navíc
Každý z diktátorů má charakteristické atributy. Hitler koňské udidlo a uzdu, jako specifický roubík, jeho silnou stránkou byla rétorská vystoupení. Stalin má ohlávku, otěže a sedlo s třmeny, nahý zadek- snad inspirace pro bičík... Celé čtyřčlenné diktátorské stádo bylo vystaveno v Trutnovské galerii UFFO, kde si lidé při vernisáži spontánně sedali na sochy, plácali je po zadcích, nebo hrozili zvednutými ukazováky. Budí opravdu širokou škálu emocí!
Kdo jsme?
Jsem absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. Studovala jsem v Ateliéru vizuálních komunikací Jiřího Davida a v Ateliéru Nových médií Veroniky Bromové. Ve své práci se věnuji hlavně fotografii, tvorbě objektů a malbě. Aktivně vystavuji od roku 2000. Mám za sebou více než 20 samostatných výstav a vice než 40 skupinových.
Proč to děláme?
Upozornit na problematiku nesvobody a nebezpečí zneužívání moci jedincem, nebo úzkou skupinou lidí považuji za velmi aktuální a důležité, ať je to jakoukoli formou veřejného výstupu. Jsem vizuální umělkyně, proto volím sochařskou instalaci. Smyslem společné instalace těchto diktátorů je to, že fašismus i různé formy komunismu jsou stejné zlo.
Velmi děkuji všem, kteří mi v té realizaci pomohou!
Komentáře