Nová akce z výšky 39 000 stop, svět očima posádky, pohled do mého života v Dubaji, nebo přičichnutí k tomu, jaké to je létat pro jednu z největších leteckých společností světa. Volné pokračování bestselleru je jen na vás. Necháte se opět pozvat na palubu?
Autor: Veronika Klesnilová
Začalo to snem jedné holky z Ostravy, která chtěla procestovat svět. Úspěšným spuštěním fb stránky Veronika in Dubai – letuška a zájmem spousty lidí o to, co dělám a jaké to je, měsíčně navštívit pět kontinentů a dostávat za to výplatu. Proto jsem se před časem rozhodla spojit s vydavatelstvím Albatros a vydat knihu – Veronika v Dubaji - Ze života letušky, která jako jediná svého druhu odhalila, co se děje za závěsem palubní kuchyňky jedné z největších leteckých společností světa a získala si fanoušky po celém Česku. Druhý den od vydání se stala bestsellerem a já od té doby dostávám spoustu zpráv, kdy napíšu další knížku. Psaní je moje vášeň a od první knihy mám za sebou opět spoustu letů, kde se to nejen Číňany a Indy jen hemží, a prožitých spoustu krásných, vtipných, trapných i děsivých příhod nejen z různých nových destinací, ale hlavně z Dubaje a letové hladiny 39 000 stop.
Strhnout vás opět do děje silou proudových motorů B777 a A380.
Když jsem napsala svou první knihu Veronika v Dubaji - Ze života letušky, byla to pro mě úplně nová zkušenost. Neměla jsem ponětí, jak si kniha povede. Šla jsem prostě s kůží na trh.
O to víc, že byl tenhle můj nápad až do poslední chvíle úplným překvapením. Nechtěla jsem o tom nikomu říct, než to prostě bude venku.
Když na to koukám zpětně, uvědomuju si, jak velkou odvahu a sebevědomí jsem tehdy musela mít.
Ale já hlavně věřila vám, všem svým potenciálním čtenářům. Vy jste byli ten motor.
A o to víc mě dostávaly do kolen vaše okamžité reakce a pak vaše samotné recenze na první knihu.
Nová kniha bude mít podtitul Letem světem letušky. Vezmu vás, kudy nikoho dalšího ne. Proletíte se mnou svět, ten můj svět, zase znovu mýma očima, z paluby, ze vzduchu, z různých časových zón, ale bez jet lagu. S tím se poperu za vás.
A slibuju, že knihu budete mít do Vánoc. Svět sbalený pod stromečkem. Tak co, jdete do toho se mnou podruhé?
Jsem Veronika. Povoláním letuška, duší cestovatelka a znamením střelec. A střelci prý odjakživa vyhledávají dobrodružství a touží po adrenalinu.
A já se jednoho dne spontánně rozhodla, že potřebuju změnu. Že mě nebaví stát na místě a že chci poznávat svět. Prožít něco, co v jiné práci nemám šanci vidět a prožít.
Taky ráda létám hlavou v oblacích. Ale víte co? Sny se plní, když za nimi jdete. Takže proč ne?
Protože psaní miluju. A protože jste mi ukázali, že má smysl dělat to, co mě baví a naplňuje. Protože to očividně baví i vás. A to dokonce tak moc, že si neustále píšete o další knížku. A proto vás nemůžu zklamat. Řekli jste si o ni, máte ji mít!
Bude další kniha, nebo nebude? To teď záleží jenom a čistě na vás! Přijmete znovu mé pozvání na palubu?
.....
„Já se na to vykašlu! Veroniko, to tam nestrčím tu kabelku už!“
„Musíš, strkej!“ povzbuzuju Marťu, i když je mi jasné, že v téhle situaci by se měla smát spíš ona mně.
Nesměje, což je trošku divný. Vypadá to, že má co dělat se zapínáním toho kufru.
„Počkej, jdu ti pomoct, jenom jsem chtěla natočit, jak mě stěhuješ,“ mám záchvat smíchu, když vidím, že se řeže taky.
„Nekecej a sedni si na to!“
„Můžeš mi říct, proč máš jako tolik věcí?“
„Prostě se to.. nakupilo, no,“ snažím se obhájit ten nezpochybnitelný fakt, že jsem za šest měsíců života v Dubaji stačila nashromáždit víc věcí, než se vejde do čtyř kufrů.
Dva mám svoje, s těma jsem sem přiletěla. Další dva jsem si musela půjčit.
„Ale kam narveme ten služební kabát, to fakt nevím.“
„To neřeš, dám si ho na sebe. A ty dvě kabelky a ten batoh taky. Však jedeme taxíkem, ne?“
„No ale s takovou minimálně na dvakrát. Můžeš mi říct, na co sis proboha kupovala ten slamák?!“
„Tak, k moři,“ odvětím bezelstně.
„Aha, že jsem tě v něm tolikrát viděla už.“
„No promiň, já přece nemůžu za tvůj ignorantský postoj vůči tomu, co mám na sobě,“ směju se, když se snažím zamaskovat tu nemilou skutečnost, že jsem ten slamák neměla na hlavě nikdy, a dost pravděpodobně ho na hlavě ani nikdy mít nebudu, takže by tady vlastně klidně mohl zůstat.
Včera jsme se byly podívat na moje nové ubytko. Velký dvoupokojový apartmán v centru Bur Dubaje, v úplně nové budově, kterou postavili speciálně pro posádku.
„Víš, že se mnou pořád můžeš jít bydlet do Mariny, že jo?“ mrkne na mě Marťa.
Připadám si jako zpátky na začátku. Čekání na to, kdo přijde. Jenže tehdy přišla moje Mint. Teď přijde kdoví kdo.
Začínám bláznit. Předtím přece Mint taky nebyla „moje Mint“, ale jen cizí holka. Jen jsme prostě obě měly štěstí. Staly se z nás kámošky na první dobrou.
Třeba přijde nějaká Evropanka. Sedneme si stejně a ke všemu mě nebude krmit congee. Nebo Američanka. Nebo taková Australanka!
Přešlapuju mezi obývákem a svým pokojem. To přece není možný, aby tak dlouho nešla.
.....
Vy jste naprosto neuvěřitelní! Knihy za akční cenu zmizely rychlostí blesku a vám za to patří obrovský dík!! Nicméně knih s podpisem za klasickou cenu 299 Kč, těch s věnováním, či veškerých dalších odměn máme bezpočet, takže sdílejte, řekněte o tom kamarádům a známým a sledujte, jak se projekt…
Více
Komentáře