Všechny teorie vesmíru končí jeho zánikem. Šest miliard Sluncí byla donedávna hmotnost největší známé černé díry. Co se stane, když se černé díry začnou objevovat a rozpínat v naší paměti? Co zůstane z člověka? Černé díry nejsou úplně černé...
Autor: Eva Rysová a kol.
Česká republika
Všechno, nebo nic. All or nothing. Project finished on 5.12.2013 at 22:31.
Divadelní inscenace o vyhasínání našich osobních vesmírů inspirovaná Alzheimerovou chorobou.
Když tváře kolem začnou ztrácet jména, oživnou zemřelí. / Ztráty a nálezy. / Když ztratíme se mezi koupelnou a kuchyní, do rodného domu najdeme cestu neomylně. / Ztráty a nálezy. / Když čas ztratí význam, už není před a po, už není už, už je jen teď. ** Eva Rysová**
_Ti všichni mladí, krásní, moderní, usměvaví lidé mě už pěkně srou. Image vítězí nad osobností, zdání nad podstatou, hmota nad světlem. Co dělá, tvoří člověka? Jeho tvář, vizáž, tělo, vlastnosti, slova, myšlenky, činy? Přiznejme, prosím, že máme (možná) strach, že (pravděpodobně) zestárnem, že (zcela jistě) umřem._ Ondřej Novotný*
Asi to znáte, občas si nepamatujete, co jste měli včera k obědu, nebo kam jste dali klíče a možná si už ani nevzpomenete, kde jste byli před pěti lety na dovolené. Dokážete si ale představit, že zapomenete jméno své dcery? Svého manžela? Nebo že se ztratíte na prahu vlastního domu, kam jste se dennodenně vraceli na večeři? Přijde vám, že je nemožné, abyste při pohledu na ručičkové hodinky nedokázali odpovědět na otázku: kolik je hodin? Myslíte si, že je nesmysl, abyste se zoufale snažili dovolat ovladačem k televizi na policii, když přijde na návštěvu váš syn a vy ho pokládáte za zloděje? A když se podíváte do zrcadla, ta vrásčitá tvář vám náramně připomíná vaši babičku, ale vy to přece nejste, ne rozhodně ne, vám přece ještě nebylo ani třicet…
Můžeme-li si představit naši budoucnost jen díky tomu, že si uvědomujeme svou minulost, co se stane, začneme-li zapomínat…?
Divadelní studie zapomínání a postupného rozpadu identity způsobeného ztrátou paměti vznikla na základě ročního výzkumu a práce s pacienty trpícími Alzheimerovou chorobou ve spolupráci s Českou alzheimerovskou společností a Diakonií Českobratrské církve evangelické v Libici na Cidlinou, která provozuje Domovy rodinného typu v Opolanech a Pátku pro pacienty postižené demencí.
Budete se smát a pak plakat nebo plakat a smát se a smát se a plakat až do stavu, kdy nebudete vědět, máte-li se smát či plakat.
Marie Jansová, Paulína Labudová, Jiří Kniha, Václav Marhold, Ondřej Novotný, Olga Schmidtová, Eva Vojtová, Paweł Passini, Daniel Moński, Anna Solilová, Eva Dryjová, Eva Rysová
V koprodukci s Experimentálním prostorem NoD __
Pražské premiéry, Experimentální prostor NoD: 21. a 25. listopadu ve 20:00
Brněnská premiéra, Kabinet Múz: 5. prosince v 19:30
Autorský divadelní projekt Rysové, Novotného a kol. vstupuje po roce příprav do závěrečné fáze zkoušení, premiéry budou 21. a 25. listopadu, ovšem nastává nám zima a zkušebna není dost zateplená a není dost peněz na výrobu scénografie. Podporou projektu zajistíte, že budeme moci vytvořit kvalitní scénu podle našich představ a přitopit si na krásných 16° nebo 18°, to by bylo fajn. Herci budou moci zkoušet v teple a dokončí tak práci na projektu ve zdraví a při dobré paměti.
Vzpomeňte si na nás!
Děkujeme vám.
3.12. moderuje Daniel Moravec setkání tvůrcu a hostů PhDr. Eva Jarolímová, psycholožka České alzheimerovské společnosti a vedoucí pracovní skupiny Gerontologického centra v Praze, která pracuje s rodinami a nemocnými AN. Nina Baláčková, pacientka s Alzheimerovou chorobou, která se již před lety…
VíceOndřej Novotný (1984) – scénárista, dramaturg, herec, hudebník, pedagog, absolvent VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka (Tvorba textu, scénáře) a DIFA JAMU (Divadelní dramaturgie). V současné době působí jako pedagog teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a Konzervatoři Duncan Centre.…
Více
Komentáře